Blog Fotoalbum O mně Odkazy Historie

Dáme si partičku?

Co musí umět každý táborový kuchař nebo kuchařka kromě vaření. No přece musí umět hrát autobus. Bez toho to vaření prostě nejde. A protože ve dvou to není taková zábava, tak pak musím nastoupit já. Proto jsem se sbalil a vyrazil na již tradiční partičku autobusu na tábor v Zátoni, aby to tam ti kuchaři nemuseli hrát ve dvou.

Svoji účast jsem si rozdělil do dvou pětidenních částí s dvoudenní pauzou abych si odpočinul, přeci jenom je to náročné. Kromě hraní autobusu jsem totiž ještě musel fotit co to jde, ve dne i v noci. Za to všechno jsem si pak za odměnu mohl ustlat venku na trampolíně. K tomu všemu jsem se ještě naučil spousty užitečných věcí jako třeba, vařit kafe a manipulovat s paralyzérem nebo třeba jak náročný je dotáhnou raft do pokoje v prvním patře a tam ho nafouknout. Zážitků byla samozřejmě ještě spousta a spousta a fotek ještě víc, takže se můžete kouknou na fotky z první části a fotky z druhé části mé návštěvy. Závěrem bych ještě řekl, že už se moc těším na příští rok, jak budeme do toho prvního patra stěhovat tu kanoi.

Grilování

Tak jsme si vyrazili něco ugrilovat k Radkovi na chatu. Zatímco někteří vyjeli už dopoledne a stihli si ještě užít sluníčka, já a Řepa jsme dorazili až večer, akorát když začalo pršet a blesky křižovaly oblohu. To nás přinutilo schovat se pod pergolu i s grilem a odtud vše v klidu sledovat. Potom co jsme volným tempem snědli co jsme si dovezli, vytáhl Řepa časopis 21. století abychom mohli podiskutovat nad vážnými vědeckými tématy. Závěrem jsme ještě zhodnotili své vysoké IQ a přesunuli se dovnitř ke sledování Simpsnů, čímž jsme završili den.

Sobotní brigádička

Ani není moc co by se k tomu dalo napsat. Prostě se jenom pracovalo a pracovalo a zase pracovalo. Jestli nevěříte tak se podívejte.

U Hodiho na chatě

Sníh roztál, zima ustoupila a tak jsme vyrazili k Hodimu na chatu. Vyrazili jsme v pátek odpoledne v předem určených skupinách. Hned po příjezdu jsme se vrhli na dřevo. Řepa sekal a my jsme se koukali jak mu to jde. Po rozdělání ohně uvnitř, jsme rozdělali oheň i venku na opékání buřtů. Večer dále probíhalo třeba hraní na kytaru nebo výuka hry na housle. V sobotu jsme vstávali už v deset hodin. Spíš jsme byli donuceni vstát, protože Senior musel začít udržovat svojí hladinku. Den jsme začali snídaní. Hned potom jsme si dali krátkou rozcvičku pod Hodiho vedením. Když jsme se rozcvičili, vyrazili jsme na dřevo. Pak se šlo na oběd. Po obědě byl krátký odpočinek a bylo na řadě koupání, kdy většina z nám tvořila diváckou část. Další sportovní činností byl petanque, kterým jsme zakončili den a pak se přesunuli zase dovnitř, kde jsme pokračovali deskovými hrami jako člověče nezlob se a activity. Dál už se zase jenom zpívalo a hrálo až do brzkých ranních hodin.

No a v neděli už se jenom uklízelo, balilo a jelo se domu. A ten kdo by chtěl vidět fotky, tak jsou tady.

Olešník – Purkarec – Hluboká

Po dlouhé době jsme vyrazili zkontrolovat změny na cyklostezce mezi Hlubokou a Purkarcem. Kvůli změně jízdních řádů, jsme museli vyrazit až z Olešníku místo obvyklého Chlumce. Cesta v polích byla mrazivá, což dokazovala i zmrzlá liška u silnice. V lese mezi stromy to už bylo lepší. A v Purkareci v Hospodě bylo nejlíp. Po posilnění se jsme vyrazili dál. Zkontrolovali jsme tábořiště a začali se brodit hlubokým sněhem směrem k hrádku. Dál už jsme pokračovali po nové cyklostezce, až jsme došli k nově budované části. Šlapání přes Babu skončilo, teď už se bude chodit jenom pod ní. Sprintování na autobus se nevyplatilo, stejně nám ujel a tak jsme hodinu mrzli na zastávce. Tím jsme zakončili náš výlet. Jestli chcete vidět naše zápolení se sněhem, koukněte se na fotky.

Oddílový sraz na Švýcaráku

Tak jsme se zase po roce sešli a i když účast nebyla taková jako loni, tak to stálo za to.

Oslava na Švýcaráku

Zase mam týdenní zpoždění, ale ta škola je prostě náročná. Přemýšlel jsem, že bych jenom zkopíroval nějakou předešlou akci na Švýcaráku, protože by to nejspíš nikdo nepoznal, ale nakonec přece jenom něco napíšu.

Napřed jsem si plánoval, že pojedu jako obvykle dopoledním autobusem, ale protože rodiče se chystali na houby, tak jsem se nechal odvézt autem. Vzhledem k tomu, že rodiče ještě v Terčině údolí nebyli, tak jsem je vzal na procházku k vodopádu i když nebylo zrovna krásný počasí. U vodopádu jsme se rozdělili. Rodiče vyrazili zpět k autu a dál na houby. Já jsem vyrazil na procházku po cestičkách Terčina údolí. Po dvou hodinách už mě přestalo bavit procházet se pořád sem a tam a tak jsem se vydal do srubu. Dorazil jsem akorát na oběd. Nečekaně jsme měli k jídlu těstoviny. Po obědě jsme si zahráli karetní hru „6 bere“ neboli krávy. Potom se malá skupinka odvážlivců vydala na procházku hledat poklad, který jsme teda nenašli, zato jsme se pěkně prošli. Po našem návratu se pokračovalo oblíbenou hrou Activity. A jakmile se začala blížit pátá hodina, začali se všichni shlukovat kolem piva a vína s otvírákama v ruce. No a pak se přálo, slavilo, bavilo, hrálo, zpívalo, povídalo, mluvilo, tančilo a spoustu dalších jiných činností až do časného rána.

V neděli se pak už jenom snídalo, uklízelo a odpočívalo. A v poledne se jelo zase zpátky domů. Jestli chcete vidět, jak to tam vypadalo, tak se stačí kouknout na fotky.

Pískárna – Zlatka – Budějce

Škola začala. První týden už je za mnou a kvůli tomu všemu běhaní do školy ze školy, shánění všeho možného a podobně jsem se nedostal k tomu, abych napsal něco o tom, jak jsme byli na vodě. Fotky jsem ale přidal už dávno.

Sraz v 10:00 ve Vyšáku se nám ráno v 9:00 změnil na sraz na Pískárně v čas neurčitý. Dorazil jsem jako první a skoro hodinu jsem se mohl kochat probouzející se přírodou zahalenou v mlze, než dorazili ostatní. Kvůli nedostatku lodí jsme museli vytvořit pár dvoučlenných posádek. Já jsem vytvořil posádku s Jirkou a po kontrole teploty vody jsme se shodly na tom, že se opravdu nechceme moc namočit. Další dvoučlenná posádka byla Zdeňka s Neználkem. Zbylé posádky byly jednočlenné. Byl to Hodi, Pája sr. a Kírek.

Voda byla klidná, nikde ani živáčka. První překážka byl jez ve Větřní. Ten jsme všichni v pořádku překonali a pokračovali dál. Po další klidné cestě následoval jez u barevný skály, který jsme se s Jirkou rozhodli z bezpečnostních důvodů přenést. Jediný odvážlivci byli Pája sr. a Kírek. V krumlovským kempu jsme si dali malý odpočinek a posvačili jsme. Pak přišla řada několika jezů v Krumlově. První jel Jirka sám beze mě. Přes další jsme loď přetáhli na laně a až třetí jsme jeli normálně spolu. Zpočátku to vypadalo jako naprostá pohodička, pak se přede mnou objevila vysoká vlna, ve které jsem zmizel a za ní se opět vynořil. Přesto že jsme měli loď plnou vody, dokázali jsme se dostat k nejbližšímu břehu, kde jsme loď vylili, aby jsme mohli pokračovat. A poslední jez pod zámkem jsme přenesli všichni. Ke konci Krumlova jsme si dali další přestávku. Během dalšího úseku nás Jiřík poučil kde je jaký špic. Pod sedmým špicem jsme dokonce i zastavili, aby nám mohl Jirka ukázat, co příště vyleze. Vyrazili jsme dál a po krátké cestě jsme konečně dorazili do kempu ve Zlatce. Začali jsme stavbou stanů. Potom jsme se vydali na dřevo, aby jsme si mohli udělat oheň a vzhledem k únavě jsme šli brzo spát. Druhý den jsme vyrazili už časně v jedenáct hodin. Cesta plynula rychle a za chvilku jsme byli u Dívčáku, kde jsme si dali svačinu. Další zastávka byla v Boršově a za chvilku už jsme byli v Budějcích. Na závěr u posledního jezu, kde jsme vystupovali nám ještě Pája sr. ukázal, jak se vystupuje z lodě za jízdy a tím se stal jediným účastníkem, který se za celé dva dny koupal.

Znova na lovu

Po předešlém úspěchu jsme zase vyrazili na ryby do Purkarce. Bohužel tentokrát nebylo úlovků tolik, ale místo toho jsme nafotili krásné skoky do vody.

Sraz v Purkarci

Po dlouhé době jsme zase vyrazili do Purkarce na víc jak jeden den. Sice to původně měli být dny tři, ale i ty dva byly nakonec dobrý. Jako jediný jsme Já, Hodi a Pája sr. vyrazili už v sedum hodin, aby mohl Hodi co nejdřív nahodit. Věci jsme vyložili u odbočky za mostem a já byl vyslán na průzkum, zjistit jestli je u řeky pod táborem prázdno. V táboře nečekaně nebyl nikdo a tak jsme mohli přesunout věci. Zatímco Hodi začal nahazoval, Já a Pája sr. jsme se pustili do stavby přístřešku. Každý stavěl jednu polovinu a na konci bylo jasně vidět, kdo je stavař a kdo právník. Potom se začali dít neobvyklé věci. Hodi začal z vody tahat jednoho kapra za druhým a po chvíli dokonce připlaval po řece rovnou vezírek plnej ryb. Jako další dorazil Tank, krátce po obědě. Chvilku potom Šuli na své motorce a hned za ním menší deštík a po dešti dorazila i první organizátorka Denča. No a jako poslední s drobným zpožděním i druhá organizátorka Evča s Verčou a Verčou. To už jsme ale seděli v hospodě na zahrádce a Šuli ladil kytaru. Po několika písničkách jsme se přesunuli zpátky do tábora, rozdělali jsme oheň a pokračovali jsme. Zpívalo se dlouho, účastníci pomalu odpadávali, až jsem zůstal pouze Já, Denča a Pája sr. A když se najednou rozpadla Pájovo chatrná židlička, šli jsme spát taky.

Ráno mě probudil rachot Šuliho motorky, když odjížděl. Hodi už zase nahazoval a na hlavu mi kapala voda z listů stromu nade mnou. Vstal jsem, něco malého posnídal a ostatní se zatím pomalu probouzeli. Jako obvykle poslední vstávali holky, ty se hned sbalili a odjeli. My jsme se ještě chvilku opalovali, koupali a chytali. Pak jsme se sbalili taky a vyrazili domu. Fotky.

Stožecká kaple

Konečně po víc jak měsíci je co napsat. Sice jsem mohl za ten měsíc napsat jen tak něco nebo jen tak něco vyfotit, ale lepší je se jen tak povalovat a užívat si prázdnin. Můj dlouhý odpočinek byl ale narušen rodiči, kteří se rozhodli vyrazit na výlet a tak jsem jel taky. Vyrazili jsme brzo ráno naším novým šípkově červeným autem směr Šumava. Auto jsme nechali na placeném parkovišti ve Stožci a šli podél řeky ke Stožecké kapli. Je to kousek, takže jsme tam byli během chvilky, vyfotili si jí a šli dál. Po cestě zpátky jsme se porozhlídli po nějakých těch houbách. Sice jich moc nebylo, ale těch pár hříbků a lišek stačí. Ve Stožci jsme si dali oběd v penzionu Pstruh a vyrazili zase domů. Foto.

Poslední zvonění

Jak se pořád učím a učím, tak jsem úplně zapomněl, dát sem nějakou fotku z posledního zvonění. Sebou jsem foťák neměl, protože můj oblek nebyl přizpůsoben manipulace s drobnými předměty. Fotky spolužáků se ke mě zatím nedostali a tak mám zatím jen fotku, kterou jsem si vyfotil sám doma, abych viděl jak vypadám.

Švýcarák

Byla sobota a já se probudil do slunečného rána za zpěvu drobného ptactva. I přes maminky protesty jsem se vydal na nádraží pouze v tričku s letní bundou a dobře jsem udělal. Sotva jsem vystoupil na zastávce Nové Hrady údolí, musel jsem si odložit, jaký bylo vedro. Plánoval jsem si krásnou klidnou procházku údolím, ale už po pár metrech bych klid narušen podezřelou trojící v čele s Evčou. Tím pádem se z krásné procházky stala ještě krásnější, měl jsem koho fotit. Napřed jsme šli k vodopádu, kde jsme udělali spoustu fotek. Pak okolo Cuknštejnu a rybníčku se zlatými rybkami, kde jsme udělali další spoustu fotek. Dále jsme pokračovali pod mým vedením nejkratší cestou ke Švýcaráku. Tam už čekalo auto s první várkou účastníků. Další várka došla nebo se spíš doplazila po chvilce od autobusu. A o další chvilku později poslední skupinka dalším autem. Znova jsem musel absolvovat cestu k vodopádu a dělat umělecké fotky. Po návratu jsme si s velkou námahou prosadili večeři a tak se šlo jíst. Gulášek byl stejně dobrej jako posledně. Večer se hráli Activity a jakési závody, co vypadali jako soutěž ve válení se po zemi. Ve dvě ráno nastala velká chvíle, kdy všichni sledovali, jestli se jim jejich mobil přeřídí na letní čas sám nebo ho budou muset přeřídit ručně.

Byla neděle a já se probudil do zataženého rána za zpěvu dopadajících kapek deště. Proběhla rychlá snídaně, rychlí úklid a rychlí přesun na zastávku autobusu domů.

Běžkařský zájezd

V sobotu jsme využili skvělé nabídky cestovní kanceláře Franta tour a vyrazili jsme na trasu Kvilda – pramen Vltavy. Po pár metrech pěší chůze jsme naskočili do neprojeté stopy a vydali se vpřed. Hned po pár minutách nás naštěstí míjela rolba upravující stopu. To bylo naposledy, co jsme viděli Jirku. Plazili jsme se do kopečka, sluníčko hřálo, všude spousta lidí, prostě krása. Po několika namáhavých výstupech a nebezpečných sjezdech, jsme se konečně dostali k pramenu, kde bylo zapotřebí si odpočinout. Zpátky vedla cesta už jenom z kopce. I když to moc nejelo, bylo to lepší než pořád do kopce. Doběhli jsme až do Skipenzionu Kvilda. Tam jsme si dali oběd a konečně jsme se zase shledali s Jirkou, který dorazil ze svého okruhu. Pak jsme udělali ještě poslední fotku, naskládali se do Franty a vyrazili jsme zpátky.

Výprava k Tankovi a na běžky

Poslední soboty se koná pravidelné posezení u Tanka. Normálně sebou foťák nenosim, ale tentokrát jsem udělal výjimku, protože Tank potřeboval nafotit pár lahví do svého podnikání. Když už jsem byl u toho focení, tak jsem i zaznamenal průběh večera. Hned po mém příchodu, mě přivítala nečekaná návštěva a to Evča. Zbytek přijel jako vždy pozdě. Jako první jsme se procvičili ve fotbálku. Potom jsme se vrhli na šipky. No a domů jsem musel jít brzy, abych byl ráno připraven vyrazit na běžky.

Nemožné se stalo skutečností a Skrnda s Pepou pro nás ráno dorazili s předstihem. Něco takového jsem nečekal a tak jsem se oblíkal dost narychlo, abych to stihnul, než ostatní naloží běžky. A ten kdo chce vědět jak to všechno začalo, probíhalo a skočilo si to může přečíst u Skrndy.

Na Kvildě

Prázdniny jsou za námi a kromě každodenního učení, jsem byl i dva dny na běžkách. Na běžkách jsme byli vlastně jenom jeden den, protože v pátek nebylo vhodné počasí vyrazit do stopy směr pramen Vltavy. Ve středu jsme se s taťkou v klidu sbalili a v sobotu jen co vykouklo sluníčko jsme vyrazili za Skrndou, Pepou a Ricci na Kvildu. Hned jak jsme přijeli, šli jsme se posilnit do pekárny, ve které jsme byli ubytovaní, něčím dobrým. Po svačince jsme se připravili a hurá do Franty, kterým jsme si dojeli na Horskou Kvildu. Tam jsme zaparkovali a konečně hurá do stopy. První zastávka byla na Antýglu. Odtud dál podél Vydry až na Turnerovu chatu. Tam jsme si dali něco k snědku a vyrazili po stejné trase zase zpět. Po tak náročné trase jsme museli chvilku odpočívat a pak jsme vyrazili na večeři. No a druhý den jsme vyrazili zase domů. Během té náročné trasy jsem stihnul udělat aspoň pár fotek.

Maturák

Tak konečně to máme za sebou. Je až neuvěřitelný jak zdlouhavý a náročný je připravit pár hodin zábavy pro pár lidí. Pořád to bylo daleko a najednou je to za náma.

Ve tři hodiny jsme se sešli v kulturním domě Vltava v Českých Budějovicích a pomalu začali všechno připravovat. Secvičili jsme nástup, vlastními ústy nafoukli 200 balonků a vyzdobili jsme sál. Mezitím si kapela připravila nástroje a podobný věci. Chvilku před sedmou začali přicházet první hosté, no a v sedm už se začalo hrát. Program mezi sedmou a osmou jsem nějak nestihnul, ani nevim proč. Programu jsem se začal věnovat až v osum, protože jsem byl jeho součástí. Ano, na řadě byl nástup a šerpování. I když jsem udělal během nástupu pár chybiček a nejspíš jsem ani nebyl jedinej, tak to dopadlo dobře. Skoukli jsme naše video. Postupně jsem si prošli uličkou, potřásli rukou naší třídní i třídnímu a samozřejmě panu řediteli. Jen co jsme si přiťukli, vrhli jsme se všichni po penězích na zemi. Mé skóre je 185,- Kč a nějaký halíře, který už neplatí, takže jsem je nepočítal a pak ještě nějaký zahraniční měny.

Potom se už jenom slavilo, pilo, tancovalo. O půlnoci proběhlo nějaký to překvapení, ale to neni podstatný. Slavilo se až do půl třetí. Pak jsme předali sál, nakonec i se všema klíčema, co se začali objevovat po kapsách a pokračovali jsme dál. Je to divný, ale ve tři ráno je všude zavřeno. Až na nonstopy a tak jsme do jednoho s nasazením posledních sil došli, usedli a zhodnotili uplynulý večer. Fotky jsou tentokrát jenom z příprav a pak pár u stolu, jinak jsem neměl čas fotit a moje sestřička nedorazila kvůli nemoci.

Bílá stopa

Když nepřišel sníh za námi, museli jsme jít my za sněhem. Po pečlivém naplánování trasy a shlédnutí Cestománie na téma cesta na severní pól jsme se vydali na běžky. Hned časně z rána mě a tatínka vyzvedli Skrček, Pepa a Ricci a Frantou jsme vyrazili směr Kvilda. Když jsme dorazili, tak jsme si napřed koupili v pekárně něco ke svačince a pak už jsme skočili do stopy. Sluníčko svítilo, nad náma modrá obloha, pod náma bílý sníh a okolo spousta lidí. Dojeli jsme na Horskou Kvildu a odtud jsme pokračovali dál na Korýtko, kde jsme si dali oběd. Po dobrém obědě a krátkém odpočinku jsme se podle mapy, kterou má Skrček v hlavě, vydali zpátky na Kvildu. Po menších změnách směru jsme se tam nakonec v pořádku dostali i přes některé náročné sjezdy. Pak už jsme si jenom na chvilku sedli do pekárny a jeli jsme zase domů. I přes naše rychlé tempo jsem stihnul udělat pár fotek.

Další narozky

Tak tentokrát slavila narozeniny Evča. Tahle fotka sice není z narozenin, ale fotil jsem jí těsně před odjezdem, když se zrovna na krmítku za oknem objevili dvě sýkorky. Na nádraží jsem to málem nestihnul kvůli nějakýmu problému s trolejbusovým vedením. Ještě že to řidič objel jinudy a stihnul to jenom s malým zpožděním. Popisovat průběh ani nemá cenu, prostě se slavilo a slavilo a slavilo a pak se ještě slavilo. Závěrem bych zhodnotil, že gulášek mi moc chutnal a program se taky poved. No a v albu je pár fotek a i když to vypadá že se opakujou, tak je každá jiná.

Výjezdní zasedání

Zasedání proběhlo na Neználkově chatě u Lipna. Ve Slávii někdo vyhrožoval, že se pojede v devět ráno, zajímalo by mě kdo to byl. Někdy po dvanácté se nám nakonec povedlo vyrazit. Pokud někdy pojedete s Tankem, tak si přibalte špunty do uší. S novým objektivem jsem vyfotil asi dvě fotky. Počasí nebylo moc na focení, jelikož mi omrzali prsty a vevnitř s nim moc fotit nejde. Za tu chvilku se toho ani moc vyfotit nedalo, když všichni šli spát v deset, hned po promítání a hudební vložce. Tady je pár fotek.

Narozky

Pátek
Dostal jsem pokyn, že v pátek po škole se mam co nejdřív dostavit ke Skrčkovi. Po příchodu jsem se dozvěděl, že Skrček ještě nemá sbaleno. Což není nic neobvyklého. Povedlo se nám vyrazit ještě docela brzo, takže jsme přijeli ještě za světla. Hned po příjezdu jsem dostal za úkol zatopit v kamnech. To se mi samozřejmě povedlo jedna dvě. Pomalu přijížděli další a po pár chvilkách už nás bylo dost na to aby jsme narazili soudek. Jen co si všichni odpočali po cestě, rozdělili jsme se na dvě skupiny a vyrazili hrát svíčkovej fotbal a hutututu pod noční oblohou. Potom jsme si ještě vevnitř dali pár kol pexesa. Tu a tam někdo odešel spát, až nás nakonec zbylo pět. No a po zajímavé debatě, kterou jsme ukončili v pět ráno jsme šli spát i my.

Sobota
S mojí sestřičkou jsme vstali jako první a vyrazili nabrat vodu na čaj. Nejenom že jsme nabrali vodu, ale ještě jsme si při tom stihli dát ranní sprchu. Když jsme postavili na čaj, začali se všichni pomalu probouzet. Po snídaní jsme vyrazili na dřevo. Celou sobotu přijížděli další členové a přátelé oddílu a první dorazil Perouš. Vrátili jsme se s dřevem a venku už byli na sluníčku rozestavěný stoly a připravoval se seznam disciplín v desetiboji. Vybral jsem si Kobrlíkem na obrtlík. Organizaci jsem zvládl dobře i když si víc jak polovina soutěžících stěžovala, že neumím počítat. Večer po celodenním plnění disciplín jsme zapálili slavnostní oheň, zazpívali hymnu a vyhlásili výsledky desetiboje. Pak už následovalo hraní na kytaru a zpívání. Jakmile se nad stromy objevil měsíc, začali zase noční aktivity. Přetahovaní lanem, oblíbené hutututu, pexeso, letadla v mlze a další. A tak se hrálo, zpívalo, jedlo, pilo a čas ubíhal až kolem pátý jsme se rozhodli ulehnout ke spánku.

Neděle
V neděli jsme měli budíček v osum. Postarala se o to skupinka dětí. Všichni jsme se nasnídali. Jirka nám ukázal krátkou rozcvičku z Ruska a vyrazili jsme na dřevo. Když přišel čas úklidu měli všichni náhle naspěch, takže nás tam moc nezbylo. Nikam jsme nechvátali, pomalu jsme složili stan, umyli nádobí a zametli. Pak už jsme jenom zavřeli okenice, zamkli a vyrazili jsme domů.

Můj zápis můžete porovnat se zápisem mojí sestřičky, taky tam najdete její fotky a odkazy na fotky ostatních . Já tu mam samozřejmě taky fotky.

Barvy

Po pár organizačních změnách jsme nakonec v sobotu nevyrazili na Kleť, ale zase na trasu Hluboká – Purkarec. Bylo krásně, všude plno podzimních barev, na cyklostezce se pomalu objevuje asfal a přehrada je zase plná vody. Takže koukněte na fotky.

Haló, haló

Poprvé jsem byl u Hodiho na hotelu u Lipna. Jako první jsme dorazili já, Hodi a Neználek. Připravili jsme dřevo, zatopili jsme a pustili si něco na noťasu. Chvilku po nás dorazil Tank a Pája, který byli cestou ještě kopat. Teprve teď začalo to pravý promítání. Začali jsme filmem Roming, pak následovali Poslední plavky, vše ve zrychleném režimu. Už ani nevím co bylo dál, ale někdy okolo třetí ráno jsem usnul. Ráno okolo osmý začal zvonit Pájovi budík, takže jsme vyskočili, připravili jsme loď, Pája s Tankem se nalodili a Hodi je převezl na druhou stranu Lipna, kde pokračovali v kopání. My jsme se pomalu nasnídali, Hodi si chvilku zachytal, udělaly jsme nějaký fotky, zkoušeli jsme pouštět draka a nakonec jsme se pustili do přípravy oběda. Po jídla jsme se koukali na Cimrmana a jeho Švestku, ze který jsem viděl jenom deset minut a pak jsem usnul. Probudil mě zase Pája, když se vrátil s úlovky z kopání. Další čas jsme trávili řešením sciotestů, což se ukázalo jako velká zábava. Večer se zase pouštěli filmy, tentokrát spoustu dílů Haló haló. No a v neděli se uklízelo a jelo se domů. Jako poslední jsem odjížděl já a Hodi.

Pod hladinou

Tentokrát jsme naší oblíbenou trasu otočili a vyrazili jsme z Hluboký do Purkarce. Výstavba cyklostezky je v plném proudu. Hned na začátku jsme byli cedulí upozorněni na to, že procházíme stavbou. Cestou jsem si ale nevšiml žádného materiálu, strojů, dělníků a ani žádný cyklostezky. Naštěstí jsme se vydali korytem upuštěné přehrady po starém turistickém značení. Pěkně po rovince. Viděli jsme spoustu zajímavých věcí, který odhalila voda. Když jsme dorazili do tábora, Hodi měl nachytáno a tak jsme rovnou vyrazili do Purkarce na oběd, pozdravit Jiříka a hurá domu. V albu se můžete kouknout na fotky.

Na houbách

Včera jsme byli zase na houbách. Zase jsme měli bohatý úlovek a zase jsem zkoušel co dokáže moje nová tisícovka. První týden školy je za námi. Rozjelo se to tak rychle, že mi připadá jako kdyby ani nebyli nějaký prázdniny.

První

Dneska jsme byli na houbách a svojí novou tisícovku jsem samozřejmě vzal sebou. Takže tady je první fotka aby jste viděli jak to fotí.

Bouračka

Tak pěkně jsem si užíval minulý týden, když jsem byl sám doma, protože rodičové odjeli k moři. Užíval jsem si až do středy večer kdy se ozvalo volání o pomoc z Purkarce a tak jsme ve čtvrtek v sedm ráno vyrazili pohlídat tábor. Hlídali jsme jenom ve čtvrtek přes den aby si ostatní mohli sjet řeku v celodenním deštíku. Hlídání nám zpestřila nečekaná návštěva Míši, Domči a Dana. V táboře už jsme rovnou zůstali do bouračky. Abych se ty poslední dny tábora nenudil tak jsem se zapojil do programu. Třeba tím že jsem šel strašit na stezku odvahy. Akorát ty děti byli nějaký divný, vůbec se mě nebáli a ještě si ze mě pak dělali srandu. V sobotu se děti vytratili hned dopoledne. Skoro jsem si toho ani nevšimnul. Stejně tak se vytratil i kuchař, který se ani se všema nerozloučil. Hned se začalo s bouráním některých věcí. Většinu jsme si ale nechali na neděli. Zase jsme si užívali jízdu na valníku, tentokrát zpestřenou tím, že se nám začal náklad pomalinku sesouvat. Všechno se nakonec povedlo přesunou z tábora do statku a tak se k večeru pomalu začali všichni rozjíždět, až jsme nakonec odjeli i my.

Tábor v Purkarci

Stavěčka:

V úterý 8. července jsem společně s Hodim vyrazil do Purkarce pomáhat stavět tábor. Během úterý a středy se připravoval plac. Sekala se tráva. Hrabala se tráva. Odvážela se tráva. Natáhli jsme plachtu na kuchyň a jídelnu aby jsme měli kde spát, než si postavíme něco jiného. Práce se prokládala pozorováním Hodiho při chytání ryb. Postupně se přiváželi další věci, ale největší převoz nastal ve čtvrtek. Naložili jsme všechny podsady a další větší materiál na zapůjčený traktor s valníkem a jelo se. Jízda to teda byla drsná. Ještě ten den se stany postavili a natáhli se i plachty, ale to mi už jsem tam já a několik dalších stavitelů nebyl. Někoho totiž napadlo, že uspořádá sraz bývalých členů Delfínu. Takže nastal přesun do Budějovic do hospody. Přišli i ti co jsme nečekali. Nás z Purkarce tam asi taky někteří nečekali. V hospodě se sedělo až do druhého dne, ale to by musel vyprávět někdo kdo tam byl až do konce. Brzo ráno jsme se Tankovo autem dopravili zpátky do Purkarce a stavění pokračovalo. Lidi se postupně střídali někdo odjížděl, někdo přijížděl. Někdo tam byl pořád. Někdo stavěl, někdo obstarával víčka pod hřebíky. V neděli už přijeli děti a tak jsme všichni, kteří se tábora neúčastníme odjeli domů.

Návštěva:

Doma jsme ovšem moc dlouho nevydrželi. V úterý po obědě už jsme znova vyráželi do Purkarce zkontrolovat jak se daří dětem a vedoucím. Dětí jsme si teda moc neužili, ty jsou přes den pořád někde na kolech, výletech nebo raftech. Tak jsme jen tak odpočívali v táboře. Hodi jako vždy chytil spoustu ryb. Na fotky ze stavěčky i návštěvy se můžete kouknout v albu. Odkazy sem dávat nebudu na to už jsem moc unavenej. Na závěr tu mám písničku Nine in the afternoon, která se ke mě donesla potom co jsem psal o Grace Kelly.

Školní výlet

Úterý ráno, byl jsem probuzen nechutným pípáním budíku v 5:30. Půl hodinky na přípravu a sbalení věcí a hurá na městkou. Docela jsem se divil kolik lidí jede v šest ráno autobusem. Myslel jsem že pojedu sám stejně jako posledně takhle brzo ráno, ale to byla neděle a ne všední den. V 6:30 už jsem stál mezi spolužáky na vlakovém nádraží. Cesta vlakem do Prahy není moc zajímavá. Ve vlaku se dá celkem dobře spát. Docela by mě zajímalo podle čeho se tomu vlaku říká rychlík. Nakonec se ten vlak přeci jenom doplazil do Prahy a my jsme vesele vyrazili na Václavák. Následovalo hledání muzea voskových figurín. Málem jsme místo toho vlezli do domu s nápisem SexMachinesMuseum. Z dálky byl totiž vidět jenom nápis museum. Možná by to bylo zajímavější než figuríny, který jsme nakonec po radě pošťačky našli. Pak jsem se vrátili na Václavák a byl rozchod, ale to už nebylo tak zajímavý.

Zajímavější měla být druhá část a to návštěva 3D kina IMAX. Měla a nebyla. Na programu byl film Mumie: Tajemství faraonů. Název nevypadal špatně, ještě když to mělo být ve 3D. Jenže to jsme nevěděli, že to je 40 minutový dokument o ničem. Brýle docela šli. Ukázalo se, že nejlepší je koukat doprostřed plátna a chvilku trvalo než jsem si zvyknul na obraz. Trojrozměrný bylo většinou jenom popředí scény a pozadí mi přišlo normální a jenom jemně rozmazaný. Chvílemi bylo taky vidět obraz dvojitě. Pokud ještě někdy navštívím kino IMAX, tak abych se kouknul na pořad Dinosauři a to jedině, když budu mít cestu do Prahy ještě kvůli něčemu jinému.

Tak jsem to konečně sepsal. Trvalo mi to přes hodinu a celou dobu mi k psaní běžela pořád dokolečka úžasná písnička Grace Kelly. Kterou by jste si určitě měli poslechnout. Nevím proč, ale tu písničku už poslouchám několik dní pořád dokola.

Na rybách

Tak konečně jsem včera odříkal před skupinkou učitelů a spolužáky pár slov o mé praxi u firmy Bosch. Možná jsem to spíš odkoktal než odříkal, ale hlavně že se všichni dozvěděli pár základních údajů o firmě. Nezařadil jsem se mezi ty co byli pochváleni za dobrou práci, ale ani mezi ty co to neměli až tak úplně v pořádku. Tím jsem splnil poslední podmínku k postupu do dalšího ročníku. Takže po posledních čtrnácti dnech plných zkoušení, písemek a u některých žáků přemlouvání, že si opravdu zaslouží tu lepší známku mám konečně klid. Už jenom přežít poslední týden, vzít si kus papíru a jsou tu dva měsíce prázdnin.

Potom co jsem přišel domů a zapnul počítač, blikalo mi na monitoru jestli nechci vyrazit na ryby. A tak jsem ve dvě hodiny seděl s Hodim a Pájou v autě a mířili jsme do Purkarce na čerství vzduch. V táboře tentokrát žádní zahraniční rybáři, ale češi se čtyřma autama, károu a obřím přístřeškem z plachty. Museli jsem se tedy usídlit na vedlejší louce u vody. Hodi nahodil, zatímco Pája vyrazil pípat na louku. No a já jsem vytáhnul foťák a všechno jsem to dokumentoval. Takže se můžete podívat na fotky. Pak jsme došli zkontrolovat jestli rostou houby. Další kontrola byla jestli hospoda v Purkarci vypadá pořád stejně. A pak už následovala cesta domu.

Na prázdné řece

O víkendu bylo hezky a tak jsem vyrazili na vodu. Já s taťkou, Pepa, Skrček a samozřejmě Ricci. Start jsme měli ve Zlaté Koruně. Hezky sice bylo, sluníčko svítilo skoro pořád, ale vítr byl dost studenej. Řeka prázdná až na jednu početnou skupinu lodí, kterou jsme potkali cestou. Voda tekla, takže jsme nemuseli ani moc pádlovat. Cestou jsme se zastavili a upekli jsme si oběd. Celou dobu jsem se vydržel opalovat na háčku, i když to byla dřina. Vyfotil jsem pár fotek. Prostě úžasný.

Jen co jsme dorazili domů, tak jsem se navečeřel a vyrazil na výjezdní zasedání do hotelu v Hodějovicích. Fandit našim hokejistům, kteří jen tak tak vyhráli a informovat se o tom že v létě tábor nebude. Hlavně jsem si taky jel pro stativ, který jsem si po minulý výpravě zapomněl u Hodiho v autě. Nakonec dne mě zaujal pavouček lezoucí na sedadle přede mnou, když jsem se vracel večer trolejbusem domů. Pořád se spouštěl dolů a zase šplhal nahoru. Běhal sem a tam po sedadle. A tak pořád dokola.

Duha

Tak jsme o víkendu zase vyrazili do přírody, akorát někdo tu přírodu hledal na nesprávných místech.V pátek po obědě jsem začal vyhlížet Hodiho s Pájou. Okolo druhé hodiny dorazili, naložili jsme moje věci a vyrazili jsme do Purkarce na naše oblíbené místo, kde na nás už čekala Míša, Míša a Kikina. Hodi hned nahodil a začal tahat jednu rybu za druhou a tak pokračoval až do odjezdu. Chvilku jsme čekali než přijeli Řepa s Michalem, posilnili jsme se něčím malým k jídlu a vyrazili fandit našim hokejistům.

Po výhře našich jsem se s Hodim a Pájou vydali zpátky aby jsme postavili stany, ale začala bouřka a tak jsme seděli v autě, chvilku jsme si povídali, pak jsme si dali řízky a spali než bouřka skončila. Když bouřka utichla začali jsme stavět. Poprvé jsem vyzkoušel stavbu mého nového stanu. Po dokončení stavby dorazil i zbytek členů výpravy. Protože holky neměli stan tak spali u mě ve stanu, Hodi s Pájou spali v Pájově stanu, Řepa s Michali ve svým autě na předních sedačkách a já jsem hlídal Hodiho auto ze zadních sedaček. V sobotu už se toho moc nedělo. Váleli jsme se na sluníčku, koukali jak Hodi chytá ryby. Já jsem fotil co se dalo a večer jsme odjeli domů. Jestli vás zajímá jak to vypadalo, tak se můžete kouknout na fotky.

Hurá na Kluka

Předem jsme dostali instrukce od Jirky z Ruska, které jsme se snažili dodržet. A taky že jsme je skoro přesně dodrželi. Jestli nevěříte tak se koukněte na fotky.

Jirkovo instrukce:
Sportem ku zdravi mladezi, doufam , ze to pojmete v duchu ocisty tela a po prespolenim behu z nadrazi a plazenim na vrchol po kratke prestavce kterou si s Hodim budete zkracovat klikama budou nasledovat kotouly dolu a jak se domnivam tak si i zopaknete prvni pomoc. Prijemny pobyt v prirode.

Ráno sice jemně pršelo, ale i tak jsme se sešli u mašinky v hojném počtu. Já, Pája, Hodi a Neználek. Vlakem jsme se dostali do Vrábče a tam začal výstup na Kluka. Cestou bylo pár problému se značením, přesto jsme vrchol našli. Z vrcholu jsem nás chtěl nenápadně nasměrovat směr Kleť. Bohužel jsem byl odhalen, takže začal sestup zpět do Vrábče do hospody. Pája měl sice v plánu sedět v hospodě a čekat na vlak, to mu však nevyšlo, protože jsme se rozhodli pokračovat dál směr Boršov. Cestou jsme se stavili u pomníčku amerického letce. Ještě jsme dokonce v Boršově stihli vlak na který chtěl Pája čekat ve Vrábče. Takže nakonec bych řekl, že výstup na Kluka byl úspěšný.

Uragán a Sokolčí

Hned na začátku se objevilo pár komplikací a to s dopravou. Naštěstí si Pája půjčil Tankovo vozidlo, a tak jsme mohli v pátek v pět hodin vyrazit ještě s Neználkem z přeplněného parkoviště u Delvity směr Uragán. Chvilku po tom co jsme dorazili, přijeli i holky Verča, Evča, Denča s klíčema. Bohužel dívčí sraz v pět u Evči nestihli šunka, kečup a marmeláda, kteří zaspali, takže se výpravy nezúčastnili. Snad příště. Po odemčení srubu nám Evča předvedla zatopení v kamnech se třema sirkama. Ti hladoví povečeřeli. Zahráli jsme si karty. A i přes Pájovo výrazný zpěv jsme usnuli.

Sobota byla plná návštěv. Zahájil to Řízek, kterej se ráno objevil ve dveřích. Chvilku po něm dorazili Hodi, Řepa, Tank a tři vzduchovky. Po obědě si ještě přijeli s Pájou zakopat Fakír, Zdenka, Kíra, Pája, Jitka a psí doprovod. Zatím co první skupina vyrazila někam za pokladem, my jsme vyrazili na nedalekou zříceninu Sokolčí. Po návratu jsme našli už jenom Páju sedícího před zamčeným srubem. Po dlouhé cestě jsme si odpočinuli u střelby v sedě. Najedli jsme se. Hodi nás opustil a vrátil se domů a my jsme pokračovali už jenom v devítičlenné sestavě.

V neděli ráno už se toho moc nedělo. Řízek odjel jako první. Já jsem se vydal nakrmit dvojici labutí sídlících na rybníku. Nasnídali jsme se. Sbalili jsme se. Uklidili jsme. Naložili jsme věci do aut a vyrazili jsme domů.

Pár fotek jsme vám dal do alba.

Chlumec – Purkarec – Hluboká

I přes páteční nepěkné počasí jsme se v sobotu ráno sešli u mašinky v hojném počtu pěti účastníků Já, Pája, Tank, Hodi a Neználek. Nasedli jsme do autobusu a za pár minut už jsme vystupovali v Chlumci, našem startovním místě.

Jen co jsme došli pár metrů za Chlumec a ocitli se u obory v lese, narazili jsme na největší překvapení celého dne. Za plotem obory na nás koukalo divoký prase. Báli jsme se aby jsme ho nevyplašili, ale zbytečně, plachý rozhodně nebylo. Fotili jsme, točili jsme, hladili jsme a Tank se dokonce rozdělil o svačinu a to už je něco.

Do Purkarce jsme tentokrát dorazili později než posledně, takže hospůdka U Voraře byla otevřená a tak jsem si dali přestávku a opalovali se na sluníčku. Zastavovat jsme se ale radši neměli, protože nebylo lehký Páju dostat pryč. Nakonec jsme ho přemluvili a vyrazili zkontrolovat tábořiště. V táboře bylo všechno v pořádku. Stromy na svém místě i Žaludův pomníček na svém místě. Ještě jsme se krátce zastavili na Hrádku a pak už jsme se vydali na poslední a taky nejdelší etapu.

Cestou podél řeky na Hlubokou jsme viděli následky Emmy a Kirstena. Užívali jsme si krásné počasí. Fotili okolní přírodu a hledali jestli se za plotem obory neobjeví nějaké další přítulné zvířátko. Autobus jsme stihli a domu dorazili v pořádku.

Napsal bych ještě něco, ale už si to moc nepamatuju. Příště budu psát radši hned abych si nemusel tak pracně vzpomínat.