Blog Fotoalbum O mně Odkazy Historie

Na houbách

Včera jsme byli zase na houbách. Zase jsme měli bohatý úlovek a zase jsem zkoušel co dokáže moje nová tisícovka. První týden školy je za námi. Rozjelo se to tak rychle, že mi připadá jako kdyby ani nebyli nějaký prázdniny.

První

Dneska jsme byli na houbách a svojí novou tisícovku jsem samozřejmě vzal sebou. Takže tady je první fotka aby jste viděli jak to fotí.

Hurá, je tady

Dnes dorazil můj nový foťáček. Dovezli mi ho až do práce, odkud jsem si ho donesl domů. V té bedně byl docela těžkej, ale jakmile jsem odhodil zbytečné papíry a další obaly, vyklubal se malý lehounký Canon EOS 1000D s objektivem EF-S 18-55 IS. Než jsem si ho poprvé vyzkoušel, tak jsem si ještě musel počkat než mi moje sestřička doveze paměťovou kartu, protože ta moje je teprve někde na cestě společně s brašnou a polarizačním filtrem. A jaký je? Je krásný, černý, lesklý, čisťonký, prostě úžasný. Tak brzo snad budou i nějaký první fotky, kromě těch co si zkouším funkce a podobný.

Prázdniny skončily...

...a začalo vstávání v šest hodin, teda většinou se probudím tak půl hodiny před, abych nemusel poslouchat budík. Celý uplynulý týden jsem strávil na brigádě a další tři týdny mam ještě před sebou. Fotky nepřibývají. Nemam tolik času a jsem moc unaven abych něco fotil. Nebo si možná šetřím nápady na můj nový fotoaparátek, který ne a ne přijít do prodejen. Jestli vás zajímá, co jsem si to vybral. Tak si budete muset počkat, protože to vám zatím neprozradím. Možná ale že už po tomto víkendu přibudou nějaké fotky. Pokud vyrazíme na tu vodu kterou někdo nebo nikdo plánuje. Jestli tam nějaká ta voda vůbec bude. Koukám na hodiny a zjišťuji, že už je čas jít spát abych dokázal zítra ráno vstát. Tak tedy dobrou noc.

Bouračka

Tak pěkně jsem si užíval minulý týden, když jsem byl sám doma, protože rodičové odjeli k moři. Užíval jsem si až do středy večer kdy se ozvalo volání o pomoc z Purkarce a tak jsme ve čtvrtek v sedm ráno vyrazili pohlídat tábor. Hlídali jsme jenom ve čtvrtek přes den aby si ostatní mohli sjet řeku v celodenním deštíku. Hlídání nám zpestřila nečekaná návštěva Míši, Domči a Dana. V táboře už jsme rovnou zůstali do bouračky. Abych se ty poslední dny tábora nenudil tak jsem se zapojil do programu. Třeba tím že jsem šel strašit na stezku odvahy. Akorát ty děti byli nějaký divný, vůbec se mě nebáli a ještě si ze mě pak dělali srandu. V sobotu se děti vytratili hned dopoledne. Skoro jsem si toho ani nevšimnul. Stejně tak se vytratil i kuchař, který se ani se všema nerozloučil. Hned se začalo s bouráním některých věcí. Většinu jsme si ale nechali na neděli. Zase jsme si užívali jízdu na valníku, tentokrát zpestřenou tím, že se nám začal náklad pomalinku sesouvat. Všechno se nakonec povedlo přesunou z tábora do statku a tak se k večeru pomalu začali všichni rozjíždět, až jsme nakonec odjeli i my.